Jak to všechno začalo…

…příspěvek v blogu o začátku potápění jedné nadšené potápěčky

Jednou z věcí, kterou mě potápění mimo jiné naučilo, je důvěra.

Jednou ze zajímavých věcí, kterou mě potápění mimo jiné naučilo, je důvěra. Asi se většinou shodneme v tom, že člověk nejvíce důvěřuje sám sobě. Jak se říká „Kdo je připraven, není překvapen!“, ale co když nastane okamžik, na který připraveni nejsme, co budeme dělat?

K potápění jsem se dostala celkem standartní cestou. Dovča, tyrkysové moře, spousta barevných živočichů a v dálce reklamní plakát na výlet s přístrojovým potápěním. Jasná volba! Vždycky jsem si přála něco takového zažít, takže jsem neváhala a šla do toho. Ten zážitek byl parádní, už jen ten pocit, že dýcháte pod vodou, a to úplně normálně! Nemluvě o kráse podmořského světa. To nadšení mi vydrželo i po návratu domů a asi tomu osud chtěl, poznala jsem osobu, která se potápění věnovala. Takže slovo dalo slovo a já se přihlásila do kurzu.

Kurz probíhal hladce…

Kurz potápění probíhal hladce a pomalu se blížila „otevřená voda“. V bazénu to bylo super, ale mimo něj to bude pecka! Zase uvidím spoustu ryb a rostlin! Konečně přišel den D, dorazila jsem na lokalitu, kde už byli známí, které jsem znala již z bazénu a pár nových tváří. Natěšeně jsem si vyslechla instruktora, se kterým jsem naplánovala hladinová cvičení a ponor. Vše jsem si v hlavě důkladně opakovala a byla jsem si jistá „v kramflecích“. Proč taky ne? Potápko ve volné vodě jsem měla již za sebou u moře a bazény jsem zvládla levou zadní. Takže 3, 2, 1, teď, oblékáme neopreny! (Víte, že neopren je zábavná věc? Děsně blbě se do něj leze, divně smrdí a je v něm příšerný horko… Ale, na to si člověk zvykne – mimochodem já už to ani nevnímám, a naopak specifikou vůni neoprenu zbožňuju – připomíná mi, jak báječný sport jsem si vybrala.)

Voda nebyla tyrkysová, nebyla průhledná a neměla 23 stupňů!!!

     Hupsla jsem do mokra, nafoukla BCD a čekala na pokyny instruktora. Ovšem, už v ten moment jsem věděla, že mám problém. Plavala jsem na hladině vody, která nebyla tyrkysová, nebyla průhledná a neměla 23 stupňů!!! Na hladině plaval pyl a nad hladinou se skláněly stromy, co vypadaly to jako pařáty, nemluvím o tom, že když jsem našla odvahu a s maskou jsem se pod hladinu podívala, nebyla tam ani jedna ryba. Sakra to mi nikdo neřekl!

Přesto jsem se snažila uklidňovat a důvěřovat si, že to zvládnu. Ale já na tento okamžik nebyla připravená… Zkrátka jsem se nebyla schopna zanořit. I když mi automatika fungovala, jak má, jakmile jsem potopila hlavu, nemohla jsem dýchat, sevřelo se mi hrdlo, v krku se mi udělal knedlík a já na mou duši věřila, že se utopím.

Nebyla jsem tam sama, byl tam se mnou můj instruktor

JENŽE! Jsem tam nebyla sama, byl tam se mnou můj instruktor, který mě nenechal na holičkách. Přes všechny moje záseky a paniky, které jsem při prvních zanořeních měla, tam byl a trpělivě mi pomáhal k tomu, abych mu důvěřovala a uvěřila, že je všechno v poho.

Bylo to těžké, jen si to představte, jste v hnusný vodě, téměř s cizím člověkem, máte pocit, že se topíte a on Vám říká „Buď v klidu, je to dobrý…“. No, moc mi to nešlo být v klidu a taky jsem nevěřila tomu, že je to dobrý, ale zaplaťpánbůh má můj instruktor nervy z oceli, klidnou duši a velkou spoustu zkušení, takže jsem to zvládla. Dodnes na to ráda vzpomínám, na ten neskutečný pocit úlevy, když jsem pod vodní hladinou uvěřila, že je to v klidu a dobrý. Od té doby se můj život stočil k potápění, které se stalo mou vášní!

Důvěřujte svému instruktorovi, on zatraceně ví co dělá!

Co jsem tím vlastně chtěla říct? Důvěřujte svému instruktorovi, on zatraceně ví co dělá!

Potápění není jen o poznávání krásy podvodního světa, ale také je skvělý pomocník při překonáváním osobních překážek, relaxu, uspořádání myšlenek, báječný sport se spoustou báječných lidí, co si na nic nehrají a zkrátka si myslím, že každý jednotlivec si v tom najde toho svého pomocníka.