ALEA Divers - centrum potápění, Kamýcká 10, Praha 6 Suchdol, +420 602 522 355, e-mail: divers@alea.cz

PADI eLearning

Lukyho povídky :: Podnikatelský záměr

Včera jsem přišla domů a v předsíni visel na mém ramínku nějaký vysoký tvor.

Myslela jsem si že je to nějaký mimozemšťan, ale když jsem si dodala odvahy a přistoupila blíže, zjistila jsem že je to gumový futrál na člověka, co nechce aby se namočil když vstupuje do vody.

Můj děda byl porybným a měl doma něco podobného, avšak oblékal se do toho jen do výše hrudi. Toto bylo i s nějakou kapucí a rukávy……

Prohlížím si to, má to i zip takže se do toho vejde úplně celej člověk.

 

Najednou z koupelny uslyším nějaké šplouchání vody.

Sakra sousedi zase nezavřeli vodu a jak už to v paneláku bývá, každou takovou chybu odnese ten co je dole. Ale ne! Šplouchání pokračuje a je přerušováno občasným funěním.

Otevřu dveře do koupelny a co nevidím.

Ten můj je v předklonu u vany, na obličeji má něco jako svářečskou masku a nebo polovinu kosmonautické přilby, hlavu strčenou pod hladinu a funí do vody. Na uších má sluchátka. Co pak se zbláznil, že musí poslouchat muziku v koupelně? A v ruce drží nějakou tyč která má na konci takovej talíř.

Zatahám jej za trenýrky, on s leknutím vyskočí, utrhne šňůru se suchým prádlem co byla natažená nad vanou, sundá si tu kuklu a sluchátka a říká: No moc se nediv, budu potápěčem a budeme bohatý……..

 

Chvíli hledám slov a pak se zeptám podle které knížky že se to chystá být potápěčem. Na vysvětlenou musím říci, že nedávno dočetl knihu o hledačích pokladů a po té rozkopal nejen náš záhonek před panelákem, ale taky záhon růží naší tety ke které jsme se po mnoha letech vypravili, abychom zjistili její zdravotní stav a nenápadně se dozvěděli jak to bude s tou její závětí. Ona totiž nemá žádné děti a jako restituentka tří vinohradských činžáků na tom není špatně. Dědit nic nebudem, to vím jistě, protože nám suše oznámila, že ten záhon růží u jejího domu přežil němce i bolševika ale hledače pokladů ne.neptunespacemask06[1].jpg

 

Já jsem žádnou knihu nečetl, to jsem viděl ve filmu. No přeci jak jsme jeli stavět ty vykrejvačky pro mobilní síť v Tachově, tak jsme jeden den měli volno, protože jsme čekali na dovoz těch příčníků a protože venku bylo psí počasí, tak jsme se šli podívat do kina, kde byl nějakej festival potápěčskejch filmů. A tam to ukazovali, že si vlezeš do takovýho obleku, na obličej nasadíš celoksicht a můžeš bejt i ve studený vodě třeba celej den. Jen ti nevím jak to maj vychytaný, když potřebujou na malou a nebo i na velkou. To musím ještě zjistit.

 

Ty si se asi fakt zbláznil, povídám. Copak se chceš na starý kolena potápět? Nezapomeň kolik ti je!

 

Ale Marie, ty tomu nerozumíš, to je takovej tajnej podnikatelskéj záměr, víš. Jak jsem tuhle byl na tom srazu hledačů, tak mi povídal jeden, že prej se dá najít děsný bohatství pod vodou a to nejlépe na dně u pláží, kde lidi poztrácej řetízky, náušnice a prstýnky!

 

No asi se tam něco najít dá, pomyslím si, ale přeci mu na to hned neskočím. A tak jen tak jako náhodou povídám a kolik to všechno stálo?

 

No ani moc ne, já to mám na splátky. Ještě ale musím koupit flašky a žaket. Bez toho to prej nejde. Ten je důležitej když chce člověk z vody ven.

 

Celkem je to i s tou vodotěsnou minohledačkou jen asi vosumdesát tisíc, ale Marie to prej je za sezonu zpatky a pak každéj rok máš dalších vosumdesát a pak bychom mohli jet na tu Kubu jak sis vždycky přála!

 

Je to s ním těžké, ale znám ho. Chvíli něco načne a za chvíli ho to pustí. Jak mi jedna kolegyně říkala: Chlap kterej si hraje tak nezlobí…..

 

Hned příští víkend, když sehnal tu flašku a žaket jak říkal, jsme se sami dva v přeplněném autě různým vercajkem hnali na rabyňskou pláž. Bylo už sychravo, nikde nikdo, autem se dalo zajet až k vodě. Ještě že tak, jinak bych to odstonala. Seděla jsem v autě zabalená do deky a četla si knížku o Kubě. Už se tam těším.

 

aqualung package[4].jpgMůj drahej ( jo fakt je drahej, protože těch vosumdesát musel položit na stůl ihned při nákupu, neboť na splátky se prý takovéto věci neprodávají, protože jak říkal prodavač není jistota, že dotyčný přežije první ponory a tudíž nelze se spolehnout že bude schopen půjčku splácet, a tak ten můj drahej vybral moje tajné konto co jsem měla právě na tu Kubu přichystané…) no a tak on se navlékl do gumy jak řekl odposlechnutým výrazem. Nasadil onen celoksicht a sluchátka a po několika krocích k vodě po prázdné pláži sebou málem praštil na zem. Zapomněl si prý otevřít nějakej vzduch!

Co je mi do jeho vzduchu. Já mám tady připravenou krabičku co v ní měla moje babička náhrdelník a náušnice, než je můj děda porybný s chlapama propil. A těším se jak ji dnes naplníme řetízky.

 

 

 

Drahej můj se se mnou rozloučil ledabylým mávnutím ruky a zmizel pod hladinou.

Asi po hodině vidím velká kola a bubliny vzduchu jak zvedají klidnou hladinu slapské přehrady. Z vody se jako lochneská příšera vynoří můj drahej, strhává si celoksicht a volá na mne: Mám to! a vítězně mi ukazuje obsah takové děravé lopatičky se kterou hledači pokladů přesívají písek. Na jejím dně leží dvoukorunová mince. Platná! Na hodinové hledání je to pěkný výsledek…..

 

Přebírám od něj první nález, on se zanořuje a já dávám dvoukorunu do babiččiny krabičky.

A počítám. Vosumdesát tisíc děleno dvěma je čtyřicet tisíc, a ty podělím čtyřiadvaceti. Hm. To zpaměti nevydělím. Použiju kalkulačku v mobilu. Vychází děsné numero! Představte si, že než zaplatíme vercajka za vosumdesát tisíc a vyděláme dalších vosumdesát tisíc, tak je to přes devět let ! Tak než se naplní můj sen o Kubě, budu muset prosedět na břehu devět let! To už Kuba nebude tou Kubou mých snů.

No holt ten podnikatelskéj záměr má někde nějakou chybičku.

No, ale bez takovýho chlapa bych ten život neměla tak pestrý. Otočila jsem další stránku povídání o Kubě a čekám na další dvoukorunu……..

 

Luky

Copyright © 2016 ALEA Divers. Všechna práva vyhrazena.